image030

Ejlat, Izrael

  Většina z nás si maluje úžasné bílé vánoční svátky. V televizi běží oblíbené pohádky, v obýváku je krásně ozdobený stromeček, celý byt se leskne čistotou, cukroví s pořádnou čepicí cukru, které jsme až do teď zamykali, je krásně vyrovnané na talířcích, zabalené dárky ozdobené mašlí čekají schované až zazvoní pomyslný zvoneček Santa Clause, či Ježíška, chystá se perfektní večeře o minimálně čtyřech chodech, chladí se šampíčko na přípitek, prostě všechno je krásný a perfektní. I my jsme to tak plánovali.

Ale pak přišla otázka co budeme dělat když je vlastně pět dní volno? Dva dny před vánoci a dva po nich? Nepojedeme někam???

A už to začalo…. “Lásko, mrkni na akční letenky… “

Jasný, akce jsou, ale jaký?!? Jen reklama na svátky strávený v exotice, a TO jsou panečku ceny 🙂

Projeli jsme weby, akčních letenek spousta, ale ceny trojnásobný.

Tak jinak, kde je vlastně v prosinci teplo, ne “vánočně” draho a nemusíte tam letět 10 hodin?

Co takhle tam, kde se vánoce neslaví???

A bylo to!   IZRAEL !!!

Akční letenky z Vídně na termín přes vánoce byly celkem snesitelné.

Tak teď jen sehnat úbytko, a přesunout vánoce 🙂 ….

IMG_4858

Ještě nikdy jsme vánoční svátky netrávili mimo domov. Opouštěli jsme vyzdobenou Prahu a vlastně i Vídeň a přiletěli jsme do pískem zaprášeného Izraelského Eilatu. Letiště, jedna velká hala, procházíte pohovorem typu: proč tu jste, jak dlouho tu jste, máte zpáteční letenky, kde bydlíte, vy nejste manželé???, vy jste byli v Dubaji?? a proč?? a pak už to jde ráz na ráz. Měníme peníze. Vítá nás paní s pultikem s velkými nápisy “Vítejte” asi v šesti jazycích, dostaneme igelitku s mapkami, reklamou, slevami i krémem na ruce 🙂

V dalším a asi posledním stánku v hale si kupujeme jízdenky za 21,50NIS (New Israeli Sheqel) což je asi 130Kč. Neberou karty, musíte mít hotovost. Nástupiště je hned před halou a čekají tu dva autobusy-linka 282. Mají to dobře zařízené. Jízdní řád této linky se odvíjí podle leteckého řádu. Na letiště jede bus z města cca 3,5 hodiny před odletem a z letiště zase dokud nenaplní busy. Před halou je ještě jeden stánek, tady prodávají jízdenky do minivanu a minibusů, kolik stojí nevíme, cenu psanou neměli a my jsme již svoje jízdenky měli, tak jsme to neřešili.

Cesta do samotného Eilatu trvá cca 50min a první zastávkou je autobusové nádraží, kde jsme vystupovali i my. Dále pak objíždí celé pobřeží až k Egyptským hranicím. Poslední zastávkou je Taba.

Původně jsme si mysleli, že letadlo přistane přímo ve městě. Hned naproti našemu hotelu je totiž letiště, až později jsme přišli na to, že již dlouho slouží pouze k vnitrostátním letům do Tel Avivu a Haify. Ale i toto letiště (letiště J. Hozman) mělo ukončit svůj provoz již v říjnu 2018 a nové, Ramon airport, které je nově postaveno asi 18km severně od Eilatu nahradí kapacitně nevyhovující letiště Hozman i Ovda. Nicméně to, že ještě fungovalo a otevření se posunulo na leden 2019 bylo pro nás atrakcí stejně jako pro turisty na ostrově St.Marteen. Letadla přistávala hned u městské pláže.

Ubytování s výhledem na letištní plochu

Asi 10min od autobusového nádraží bylo naše úbytko. Super lokace. Letiště hned vedle, což, jak jsme zjistili nám bylo vlastně k ničemu, pláž 5min chůze, obchoďák taktéž, restaurace všude kolem, autobusová stanice za barákem, hrající fontána také, půjčovna aut přes ulici, směnárny všude kolem (neberou karty, jen mění peníze), supermarket pod hotelem. Finančně to nezrujnuje 🙂

Doporučujeme : Rich Eilat Suites

Eilat na tři dny

Do hotelu jsme se dostali až večer, tak první denní pohled na Eilat byl až druhý den.

První den v Eilatu

Ráno nás probudil strašný hukot. Fakt jsme nevěděli co se děje. Vylítli jsme z postele k oknu abychom to zjistili, no a ono to bylo letadlo. Prostě startovalo. Každodenní linka v sedm ráno, byla pro nás budíčkem 🙂

Čajový a kávový servis na pokoji nás pak probral úplně. Skočili jsme pod hotel do supermarketu pro snídani a i s kávou jsme se uvelebili na terase hotelu a pozorovali mumraj kolem nás. Teď nám přišly vhod prospekty a mapy co jsme dostali na uvítanou na letišti. Cíl našeho prvního výletu byla izraelsko-egyptská hranice. Cesta vedla kolem mořského pobřeží, tak jsme vlastně udělali kompromis, já se chtěla válet u moře a Matěj chtěl pořád někde něco prozkoumávat. Cestou na bus jsme se zastavili u městské pláže, prošli jsme i v rychlosti obchoďák (kontrola jak na letišti), protože jak jsme se balili, zapomněli jsme na plážový ručníky. Nic jsme nesehnali tak jsme pádili dál. Busem č.16 (4,20NIS), který měl zastávku u obchoďáku, jsme se svezli až k hranicím do Taby. Odtamtud jsme se pomalu po pobřeží vraceli do Eilatu pěšky.

První zastávku jsme měli v potápěčském centru “Snuba Diving Center” a ačkoliv jsme ani neměli hlad, touha ochutnat něco místního nás přemohla. Jeden plněný pita chleba a hummus s chilli omáčkou byl výborný. Zamilovali jsme se do hummusu a příští tři dny jsme snad ani nic jiného nejedli. Stihli jsme i kávu a pak už jsme pádili dál.

Míjeli jsme mezinárodní institut námořních věd  “The Inter-University Institute for Marine Sciences”, akvárium Underwater Observatory Parkkam jsme se chtěli jít podívat na delfíny, ti jsou ale za plotem a vstupné 99NIS nás odradilo,Coral Beach Nature Reserve, kde jsme se chtěli zrelaxovat na pláži, ale tady zase nikdo nebyl, všude byl plot a za vstupné 35NIS jsme také šli dál. Popošli jsme ještě kousek, na Coral beach. Tady, i přes začínající podvečerní chladno, bylo ještě spousta lidí. Restaurace byly plné a na moři se prohánělo plno surfařů a i milovníci kitesurfingu si tady přišli na své. Bylo se na co dívat… Chvíli jsme poseděli, vykoupali se, dali jsme si pivko a šli zase dál. Nebo spíš jeli. Kolem pobřeží, odtud až do města už byly jen samé továrny, sedli jsme tedy na bus a zbytek dojeli. 

Stmívalo se už kolem čtvrté, takže do hotelu jsme dojeli zase za tmy. Dali jsme sprchu a šli obhlédnout místní restaurace. Bylo jich všude tolik, že jsme měli problém kterou vybrat. Vybrali jsme fakt krásnou. Dali jsme místní jídlo, kávu, poseděli jsme, naplánovali zítřek, koupili na pokoj něco alko k pití a šli do hotelu. Zítra bude náročný den….

Druhý den v Eilatu

Pravidelná linka v sedm ráno znamená – budíííííčééék….

Opět snídaně na terase. Dnes ale máme společnost. Vedle nás v křesílkách snídá pár, který, jak se dozvídáme, má původ v Polsku. Vyslechneme si jejich historii, jak odešli, i to, kdo kde zůstal a na oplátku my vyzvídáme co stojí za vidění, kde se dobře najíme..

Plán na dnešek hotov a my vyrážíme do půjčovny půjčit si na dnešek auto. Malé auto, které jsme si půjčili, a na které jsme dost dlouho i čekali, je podle izraelců i Hyundai Tucson v automatu, no co naděláme, berem a jedem. Dnešní cíl: Red Canyon a Timna Park.

Red Canyon není daleko, 20km na sever podél poměrně dobře střežené izraelsko-egyptské hranice, kterou lemuje zhruba třímetrový plot s ostnatým drátem, který je v některých místech dokonce zdvojený. Na egyptské straně jsme si všimli několika pevností. Egypťané je tu prý postavili z obav před Islámským státem, jehož několik členů na Sinajském poloostrově pobývá. Pak odbočujeme na prašnou cestu až na parkoviště. Po zelené to pak máme cca 15 minut.

Cesta vede pouští, kde se občas objevuje nádherný červený nubianský pískovec. Vznikl oxidy železa, které tvoří červený odstín jako je rez. Zvolna se sestoupí k vyschlému říčnímu korytu řeky Nahal Shani a tím pak dojdete až k Červenému kaňonu. Během deště, což je docela úsměvné, protože v Eilatu prší jen 5 dní v roce, bývají dokonce varování před povodněmi, protože kaňon se v takových časech silně zaplavuje a je velmi nebezpečný. Samotná délka kaňonu je okolo 200 metrů, šířka 2 až 3 metry a výška asi 30 metrů. Cesta tam prochází dnem kaňonu, kam sestoupíte po různých žebřících a schůdcích a cesta zpět vede zase po jeho vršku. Procházíte mezi obdivuhodnými skalami, zbarvenými od bílé přes červenou až k fialové a stisklými k sobě tak, že je někde těžké projít.

Od parkoviště do kaňonu vedou dvě cesty, kratší po zelené(cca 60min) a delší po černé(cca2-3hod).

Název červený kaňon získal podle jevu, který nastane, když sluneční světlo zasáhne skálu, která vede kaňonem a tím mu dává intenzivní načervenalou barvu. Pohledy zevnitř (uvnitř kaňonu) a z výše (z útesů) jsou velmi krásné a neuvěřitelné. Mrkněte na fotky, stojí za to..

Timna park.

Jelikož přes skály a poušť do Timny cesta nevede, museli jsme zpět do Eilatu a do Timny jet odtamtud. Celkem přejezd trval hoďku. Jeli jsme i kolem nového letiště, které se bude letos otevírat. Dokonce jsme viděli i odbočku na vinařství 🙂

Timna park je pouštní rezervace s rozlohou 15000 akrů. Dokonce je prý o ní zmínka již ve Starém Zákoně.

Za vstupné 49 NIS na osobu máte celodenní výlet. Spolu se vstupenkou jsme dostali poukázku na čaj, mapku a lahvičku na barevný písek, který je možné nabrat v jedné ze zastávek, u oázy s jezerem. Přímo v budově návštěvnického centra u pokladem jsme dostali výklad od izraelského kovboje o zajímavostech a i historii celého parku a pak už jsme vyrazili.

Celý park můžete projet na kolech, které je možné si vypůjčit, nebo autem, což byl náš případ. Po trase je 6 hlavních parkovišť, ze kterých se krátkou procházkou dostanete k hlavním chloubám parku, ať už přírodního nebo archeologického rázu. Uvidíte legendární měděné doly Krále Šalamouna a zajímavé přírodní skalní útvary. Park můžete projet v rychlosti za 2 hodiny, nebo se zastavit úplně všude a prozkoumat každé označené místo a být tam skoro celý den. Náš byl bohužel ten první případ.

Park se uzavírá v 16hod. Ani jsme nestihli vidět to co jsme chtěli. Poslední půlhodinku jsme hledali nějaké super místo, ze kterého by byl krásný pohled na skály utopené v zapadajícím slunci. Ten jsme našli u Solomonových pilířů.

Po setmění, se rozsvítilo nainstalované jedinečné osvětlení, které má kouzelnou a majestátní atmosféru, kterou budete rozhodně okouzleni. No a jelikož bylo už po čtvrté hodině, mazali jsme na poslední zastávku k oáze, zkusit jestli ještě budeme moct naplnit lahvičky barevným pískem, abychom si domů odvezli nějakou památku. Povedlo se.

Mrkli jsme i na jezírko, kterým jsme byli docela zklamáni. Čekali jsme oázu se spoustou palem a přírodní jezírko, a našli jsme pár palem kolem betonového jezera, u kterého byla připevněná šlapadla a lodičky. Kolem stály restaurace, betonové terasy a stánky se suvenýry. Tím jsme výlet zakončili a pomalu se vraceli do Eilatu.

Využili jsme toho, že máme auto a projeli jsme město i z druhé strany. Tam jsou obrovské hotely, nejspíš i za obrovské ceny a to samé platí i o restauracích. Odjeli jsme se tedy zpátky  “do toho našeho”, vrátili ještě ten den auto, abychom se tím další den nezdržovali, a šli si najít restauraci odpovídající naším možnostem 🙂

Jóóóó našli jsme, nebyla to klasická restaurace, ale pouliční stánek. Mysleli jsme si, že si dáme něco malého do ruky a pak se projdem dál a někde si sedneme. Omyl. 15 minut ve frontě  a nám se sbíhaly sliny úplně na všechno. (jídlo vypadá jinak než ho známe my u nás, kebab to jsou tady naše karbanátky a shawarma to je jako u nás gyros) Dali jsme si shawarmu v tortile a kebab se salátem plus jsme si nabrali ještě ze salátového bufetu, který tam byl zdarma. Bylo to výborný a byli jsme totálně přejedený. Doporučujeme Shawarma Pilpel na Hatmarim Street. 🙂

Třetí den v Eilatu

Ranní budíček jako již tradičně v sedm…

Snídaně jak jinak – na terase. Dnes žádné plány. Konečně bude po mém. Válení u moře… 🙂 Sbalili jsme baťůžky, vrátili pokoj, a seběhli dolů na pláž. Cestou nás málem srazilo letadlo (máme zaznamenáno). Odlétáme až 18:30 tak celodenní leháro bude super. Koupání na městské pláži bylo fajn. Po celé délce pobřeží je hnědý písek, tak došlo i na našeho Rudolfa. Tentokrát dostal i svůj první baťůžek 🙂 Občasný přelet letadla, které přistávalo kousek za pláží, bylo zpestřením, a my jsme pokaždé v úžasu zůstali zírat. (zážitek podobný asi jako na St.Maarten)

Kolem druhý jsme si v baru dali něco malého k jídlu a ve tři jsme už převlečený mastili na nádraží, aby nám neujel bus.

Vlastně všichni kdo s námi letí a nejedou na letiště taxikem, by se měli sejít právě u tohoto busu č.282. Po příjezdu na letiště, hned po vstupu do letištní haly, stojí v řadě asi pět pracovnic u pultíků. Ale není nutné se stresovat. Lepší je nevědět co se bude dít a pak to jaksi proplout jak Alenka v říši divů 🙂

Tady začíná jen rozhovor o zavazadlech. „Balil jste si sám? Nevezete zbraně nebo jejich napodobeniny? Měl jste zavazadla stále pod dohledem? Od té doby co jste zabalili, nesahal vám někdo na baťůžky?“

Poté se jde se zavazadly na velký scaner, když se něco nezdá, následuje ještě jeden menší scaner, případně otevření zavazadla. Tyto věci jsou navíc proti ostatním letištím, pak už následuje klasické odbavení, a ještě jedna kontrola před vstupem do odletové haly kdybychom se náhodou za těch pět metrů proměnili na někoho jiného… Kontrola je tu opravdu kontrolou a ne formalitou, nic, čeho by se měl normální cestující obávat. Dobré je, že neřešili tekutiny, ani jsme je z příručního zavazadla nemuseli vyndat. To jsme vlastně zjistili až v hale, že jsme nechali vodu v baťůžkách…

Hoďku jsme si poseděli v odletové hale, kontrola do letadla a letíme… Před námi čtyři hoďky letu a jsme doma. Teda ne doma, jsme ve Vídni… Ale to už je jiný příběh….

Tipy z Izraele

  • dolary sebou
  • sluneční brýle sebou, i v prosinci. Slunce je nízko a svítí přímo do očí.
  • po západu slunce je zima-určitě něco teplejšího sebou (klimatizace v pokoji naštěstí topí do 34 stupňů)
  • karty berou skoro všude
  • je tu draho, draho, draho, ale asi levněji než v Itálii a Francii
  • každý pátek od setmění do sobotního setmění je šabat, takže nikdo nepracuje a nebudete se mít jak dostat z/na letiště – kromě arabského taxi
  • celou dobu budete jíst hummus, ale výborný
  • všichni nebo skoro všichni mluví anglicky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *