31.5.2017 Berlín 11:23 – Toulouse 13:02
4.6.2017 Toulouse 13:25 – Berlín 15:40
Tak tohle byla naše úplně první společná cesta. Teda, úplně první zahraniční a ještě ke všemu letecká… Doteď jsme cestovali jen po vlastech českých. Levné akční letenky nás zavedly právě do Toulouse… Hodinka a půl a už jsme přistávali. Na letišti jsme si půjčili auto a už jsme si to mířili do centra, kde jsme byli na první den ubytovaní.
Ani jsme neměli žádný plán na první den. Ubytovali jsme se, posilnili francouzskou bagetou s francouzským máslem a po čtvrté hodině jsme se šli projít do centra. Trošku jsme si zašli, bylo se pořád na co dívat. Basilika sv.Saturnina z Toulouse, Place du Capitole, park La Daurade s krásným výhledem na most Le Pont Neuf, katedrála Saint-Étienne, pak kolem válečného památníku Monument des Combattants de la Haute-Garonne a kolem hlavního nádraží Toulouse Matabiau Train Station zpět do hotelu. Vraceli jsme se už za pořádný tmy a procourali jsme dobrých osm kiláků.
Druhý den, řádně posilněni zbytky ze včerejška, jsme, tentokrát autem, zajeli do centra podívat se na královskou zahradu Jardin Royal, vytvořenou v roce 1754 a upravenou v anglickém stylu v 60. letech 20. století. Je to nejstarší park ve městě. Klidně bychom tu zůstali i déle, ale bylo před námi asi 200km cesty na pobřeží a ještě jsme se chtěli zastavit v Carcassonne.
Carcassonne je středověká pevnost v regionu Languedoc-Roussillion asi 70 kilometrů od Perpignanu. Historie sahá do 3. století před Kristem, kdy se tu usadili Ketové, roku 122 bylo toto místo dobito Římany a postupně i dalšími národy. V 8. století dokonce i Arabi, ale Pipin Krátký je zapudil a tak zůstalo Carcassonne Francii. Do roku 1300 se tu mohutně stavělo. Uprostřed hradního města byl postaven opevněný zámek, oddělený od zbytku města suchým příkopem s pěti věžemi. Zajímavá je nejen historie vzniku města, ale i legenda o vzniku jména Carcassonne. Keltové mu dali jméno Carcasso. Ale legenda zní mnohem zajímavěji. Podle pověsti obléhal Carcassonne již pátým rokem Karel Veliký. Městu pomalu docházely zásoby a obyvatelstvu nezbývalo nic jiného než se brzy vzdát. Hradní paní, aby hrad zachránila, se uchýlila ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila ho z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli hladem už tak vyčerpání, že si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být spousty jídla, a oni vyčerpaní je nemůžou přemoct. Zdrceně se tedy na ústup. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala rozehrát všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo Dame Carcas sonne, což znamená Deme Carcas zvoní. A tak přišlo Carcassonne ke svému jménu.
Večer jsme dorazili do kempu, kde budeme příští tři dny bydlet. Máme pronajatý karavan. Krásný 2+1 v plechový krabičce. Moc jsme toho za tmy neviděli, slyšeli jsme jen šumění moře, a proto jsme se o to víc jsme se těšili na ráno.
Dnešní den jsme celý prováleli u moře a u bazénu. Sezóna teprve začínala, tak tu bylo jen pár lidí a to bylo fajn…
Poslední den v tomhle nejjižnějším kousku Francie jsme chtěli prozkoumat aspoň kousek Pyrenejí. Tyhle hory vlastně oddělují Francii od Španělska. Lákal nás hrad Château de Montségur a Château de Puivert. Bohužel v horách se natolik ochladilo, že na nějaké túrz jsme neměli ani pomyšlení. Sjeli jsme tedy z hor a jeli do lázní. Thermes Romains v Rennes les Bains. Poslední den utekl jako voda. A zítra domůůůů…
